Jemné písčité pláže, čisťounké moře (pardon v tomto případě Atlantský oceán), skvělé služby… Za tím se přece nemusím táhnout až do Portugalska, řeknete si možná. Jenže vás rychle vyvedeme z omylu: portugalské Algarve je zcela jiné než jste si možná doposud mysleli – je tu nádherná divoká příroda, spousta krásných cyklostezek všech náročností a ty pláže a oceán jsou prostě nepřekonatelné!
Text a foto: Zuzana Rybářová
Byli jsme v divokém Lisabonu, vinařském Portu, civilizací zapomenutém Alenteju, ale Algarve mě zkrátka nikdy nelákalo. Vnímala jsem ho jako místo, kam se jezdí lidi „vyvalit“ na pláž a koupat v moři. Nic víc. Když jsem sem tedy letos v říjnu vyrazila, nemohla jsem dělat nic jiného než jen valit oči. Pochopila jsem, proč je toto místo tolik oblíbené u Britů, Němců, Holanďanů a dalších Evropanů, kteří často natolik propadnou jeho kouzlu, že se sem časem i odstěhují natrvalo.
Portugalsko, nejbližší evropská exotika
„Pro Evropany je to nejbližší exotická destinace. Příroda je tady divočejší, oceán se s mořem nedá srovnat a jiný je především přístup Portugalců k cizincům – chtějí jim ukázat maximum země, na které jsou více než hrdí,“ říká Petra Coelho z Portugalské turistické centrály. A má naprostou pravdu – především v Algarve doslova na každém kroku pocítíte velikost tohoto národa, který ovládal světový obchod s kořením, zlatem i otroky.
A správním městem celé země bylo po dlouhá staletí právě město Lagos v Algarve (vyslovuje se jako Láguš, ale ano jedná se o totožný název s hlavním městem Nigérie a na světě je jich dokonce mnohem více – po svém oblíbeném městu v Portugalsku totiž objevitelé pojmenovali snad každé první město na novém území). V tom původním Lagosu dnes uvidíte sochu obdivovaného Jindřicha Mořeplavce (slavného to vůdce všech objevitelů, který však na moře nikdy nevyplul). Hned vedle je bývalá budova, v níž se konal trh s otroky a všude kolem jsou v přístavu loďky a rybáři.
Portugalsko pro rodiče romantiky
Statečné muže, kteří mají co dočinění s mořem, tady ovšem potkáte i dnes – o kousek dál od Lagosu, na západním pobřeží, kde je Mys svatého Vincence. Na tomto Konci evropského světa stojí maják, jehož světlo je viditelné na 95 kilometrů, tedy pro novodobé námořníky z Afriky i Ameriky. Ale zpět k rybářům: ti tady stojí na nechráněných útesech spadajících prudce do moře i více než desítky metrů. Hodí dolů vlasec a čekají, bez závratě, v klidu. Ryby, které vyloví, jsou pak ty nejlepší ze všech – čerstvé ze studených hlubinných vod Atlantiku.
A pozor! Atlantský oceán je teplejší než by se mohlo mnohým zdát, i v říjnu jsme koupali. Jedinečnou atmosféru však mají právě pláže na západním Vincentově pobřeží, které se táhne dobrých 45 kilometrů. Jedná se o přírodní rezervaci, a tak tady nenajdete žádné nepatřičné stavby, jako třeba hotely. Je tady naprostý klid, turistů velice pomálu, pláže jsou však naprosto neskutečné a Atlantik trochu divočejší. Míří sem surfaři z celého světa, a protože sem jezdí už i s rodinami, vznikla tady celá surfařská vesnice.
Další reportáž z Portugalska najdete ZDE.
