Také jste patřili k dětem, které večer potajmu četly knížku s baterkou pod peřinou? Dnešní děti spíš propašují do postele tablet… Jak to udělat, aby děti rády četly a knížky samy vyhledávaly? Máme 7 zaručených tipů od čtyřnásobné maminky Štěpánky Štrougalové.
Čtení ničím nenahradíš
Bylo by naivní myslet si, že u dnešních dětí se láska ke knihám dostaví tak nějak automaticky. V době, kdy jsou obklopeny spoustou lákavých technických vymožeností, jako jsou tablety, notebooky či televize, u nichž se nemusí nijak namáhat, jen pasivně sledovat, co se děje na obrazovce, je hodně nepravděpodobné, že budou mít nutkání samy sáhnout po knize a číst…
„Je jen na nás, na rodičích, abychom s budováním vztahu ke knížkám začali u dětí už v nejmladším věku, klidně dřív, než začnou chodit,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která je sama čtyřnásobnou maminkou.
Jako první přijdou nejspíš na řadu omyvatelné obrázkové knížky, pak leporela, z nichž můžeme batolatům předčítat krátké veršíky, předškoláci už ocení celé pohádky. S prvňáky pak můžeme zavést pravidelné společné předčítání.
„Čtení knih je pro děti z mnoha důvodů nenahraditelné. Kromě toho, že jim pomáhá rozvíjet slovní zásobu, prohlubovat paměť, snadněji se vyjadřovat i učit se gramatiku, má velký význam i pro dětskou fantazii. Dítě si při čtení příběhů představuje děj i jednotlivé postavy a jeho obrazotvornost se významně rozšiřuje. Ovšem společné čtení knih má i sociální význam, protože představuje další nenápadný způsob, jak prohlubovat vazby a pevné vztahy v rodině, které jsou pro děti tak důležité,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová a přidává 7 zajímavých tipů, které se osvědčily jí samotné, nebo jejím kamarádkám, a mají společný cíl – naučit děti lásce ke knihám a ke čtení.
1. Hezky v pohodlí
Sedět při čtení na tvrdé židli nevydrží dlouho ani dospělý, natož malé dítě. S knížkou je nejlepší vlézt si třeba na gauč (nebo na pec, máme-li to štěstí) a pohodlně se uvelebit.
2. Teď zas ty!
Nenechte děti, aby musely číst nahlas samy. Spravedlivě se s nimi střídejte, jen tak je bude společné čtení bavit. Zábavné je vyhlásit střídání předčítajících vždy po stránkách. Pokud je kniha ilustrovaná, děti hned počítají, na koho kolik stránek vyjde, a mají radost, když vyjde skóre v jejich prospěch.
3. Dvojitá radost
Ještě lepšího účinku dosáhnete, vyberete-li knížku, která byla zfilmována. Po přečtení knihy si tak děti mohou u filmu zopakovat, co je zaujalo, a třeba upozornit na rozdíly mezi psanou a filmovou verzí příběhu, kterých si samy všimly.
4. Kolik „kilometrů“ jsme učetli?
Děti rády počítají, kolik toho učetly. Každá kniha má určitý počet stránek, a toto číslo znamená množství kilometrů. Stačí najít nějakou starou mapu a nechat děti, aby do ní zakreslovaly „učtené“ kilometry. Za jak dlouho dojedou do Krkonoš, nebo třeba do Austrálie?
5. I láska ke knihám prochází žaludkem
Knižní kuchařky jsou velmi vděčné téma ke čtení. Děti si můžou podle obrázků vybírat ty nejzajímavější recepty, nahlas je předčítat, a vybrané dobroty pak dojít s maminkou společně nakoupit a následně je upéct či uvařit. Anebo můžou jídlo jen namalovat.
6. Originální čtenářský deník
Zajděte s dítětem do papírnictví a nechte ho vybrat si krásný sešit, notes nebo záznamník, ideálně s tvrdými deskami. Do něj si pak může zapisovat názvy přečtených knih, spolu se stručným obsahem nebo obrázky hlavních hrdinů (předškolákům budeme zpočátku tvořit zápisy sami). Z druhé strany si dítě může pro pořádek zapisovat, které knihy komu půjčilo, a kdo si naopak jaké knihy vypůjčil od něj.
7. To je ona!
Dopřejte malému čtenáři pocit důležitosti a vezměte ho do knihkupectví. Nechte ho, ať si sám vybere knihu, která ho nejvíce zaujme. Uvidíte, že jeho vztah k takové knize bude velmi osobní. Určitě ale vyberte malé knihkupectví, kde budou maximálně 2-3 regály knih určené pro malé čtenáře. Většího množství knih by se mohlo dítě spíš vylekat – cítilo by se mezi nimi ztracené… I tak počítejte raději s delším časovým úsekem – je těžké vybrat si jen jednu knihu.
Štěpánka Štrougalová je majitelka Baby Clubu Juklík, což je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiče. Štěpánku baví vše kolem dětí, a jak říká, jejich „přirozené výchovy“. Její další rady najdete také na jejím webu blog.juklik.cz
Zdroj informací: www.juklik.cz