Na lyžích jste jako doma a rádi byste našli ve svém dítěti parťáka, který s vámi bude stejně nadšeně brázdit sjezdovku? Kdy je ten správný čas postavit dítě na lyže a kdo ho to nejlépe naučí? Možná se vám bude hodit pár užitečných tipů od instruktorky lyžování a maminky 4 dětí Štěpánky Štrougalové.
„Jakmile dítě začne s jistotou chodit, klidně je možné mu nějaké „lyžičky“ na nohy připnout. Rozhodně to však neznamená, že bychom mu měli pořizovat plastové vysoké sjezdové boty a dětské lyže s hranami. Je třeba mu dát lyžičky s vázáním, do kterého se přidělá normální zimní bota. Může na nich chodit po rovině, bude padat, občas se sklouzne, můžete ho tahat za hůlku. Důležité je, aby si dítě zvyklo na nové pocity – třeba, že to klouže, studí, že je oblečené jinak než v létě apod. Určitě ale nechoďte s dítětem někam na svah! Vše se zpočátku odehrává na rovině,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová z dětského centra Juklík, která je také lyžařskou instruktorkou.
1. tip: Výhoda běžek
Později, třeba kolem 5 let, je ideální začít s opravdovými lyžemi. „Někdo dává přednost rovnou sjezdovkám, ale u nás v rodině se osvědčilo začínat s běžkovými lyžemi a vybavením. Dítě získá návyky, které pak snadno přenese do lyžování sjezdového. Kdo umí na běžkách, nemá většinou se sjezdovkami potíže. Rozhodně je základní pohyb na sněhu s běžkami lehčí a svobodnější než ve vybavení sjezdovém,“ dělí se o svou další zkušenost Štěpánka Štrougalová, která je sama maminkou čtyř sportujících dětí.
2. tip: Výuku svěřte profesionálům
Myslíte si, že jste zkušený lyžař, a tak svého potomka naučíte lyžovat nejlépe vy sám? Samozřejmě – batolit se na rovině a hrát si s dítětem na lyžích, to zvládne každý. Úplné základy zvládne také kdekdo, ale s přibývajícím věkem je jistě vhodnější svěřit dítě profesionálům. A je na zvážení, zda mu domluvit individuální výuku, nebo ho přihlásit do lyžařské školičky. Pokud není opravdu vyhraněný introvert, v partě dětí se bude jistě cítit dobře, a navíc si užije větší zábavu.
3. tip: Začínáme na rovině
Začínáme samozřejmě úplně na rovině. Posléze můžeme dítěti nabídnout, zdali se nechce sklouznout z nějakého mírného svahu. Opravdu mírného (!) s dojezdem do roviny. Nechte tohle rozhodnutí na dítěti, kam se samo odváží. Nenuťte ho. Pro začátky jsou dobré ohrazené dětské areály, kam běžní lyžaři nesmí. A velkou službu udělá i jezdící koberec. Dětský vlek s kotvou nechte raději až na později, protože vyžaduje přece jen větší dovednost.
4. tip: Maximálně hodinu
Čas, který ze začátku dítě zvládne na lyžích, je krátký. Vydrží maximálně hodinu. A je třeba se také smířit s tím, že s dítětem, které se teprve začíná učit stát na „prkýnkách“, si rozhodně nezalyžujeme. První dva roky si spíš budeme jen hrát.
5. tip: Kdy raději spadnout
Děti učíme od začátku hravou formou pravidla správného pohybu na svahu. Malý lyžař musí vědět, jak a kde se pohybovat. A jakou rychlostí. Samozřejmě bude padat, to k lyžování patří. „Jak si dítě bude osvojovat lyžařské návyky, pochopí, že pád na lyžích může být velmi účinné a chytré řešení ošemetné situace. My jako rodiče či trenéři bychom dítěti tuhle informaci měli podat. Je velmi často lepší jít k zemi včas než se snažit ustát problém. Ze zkušenosti víme, že to může vést k vážným úrazům.
7. tip: Postupujte zvolna
V lyžování snad ještě více než u ostatních pohybových aktivit platí: netlačit na pilu. Přeci jen, pohyb na lyžích není vůbec přirozený, dítě bude hodně padat a třeba ho celá záležitost zimních radovánek mine. Je potřeba působit zlehka. Když vyjedete jednou za zimu na pět dní do hor, nečekejte, že odjedete s lyžařem. Ale děti při osvojování zimních podmínek nemusí pořád lyžovat. Můžou se koulovat, postavit iglú, jezdit na bobech, to vše přináší pozitivní vztah ke sněhu. A na to pak pozvolna naváže i lyžování.
7. tip: Jak se pozná dobrý lyžař
„Naučit se lyžovat je velmi dlouhodobý proces a nelze ho nějak dramaticky urychlit. Vyžaduje čas, pravidelnost a trpělivost. Postupně tak děti získají potřebné dovednosti i sebejistotu. Lyžařem se stanou ve chvíli, kdy budou umět za všech okolností ovládat svůj pohyb a dokážou velmi rychle a správně reagovat na změnu vnějších podmínek. Protože řítit se nekoordinovaně dolů svahem a zastavit se o čekající frontu, je zločin a obrovská nezodpovědnost. Hlavně toho, kdo má dítě na starost,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová z dětského centra Juklík.
Štěpánka Štrougalová je maminka 4 dětí, majitelka dětského plaveckého centra Juklík a také instruktorka lyžování. Centrum Juklík je zaměřené na nejmenší děti od 2 měsíců do 15 let, ale nabízí i aqua-aerobic pro dospělé a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny. Štěpánku baví vše kolem dětí, a jak říká, jejich „přirozené výchovy“. Její další rady najdete také na jejím webu blog.juklik.cz
