„Neseď pořád u té obrazovky a běž ven!“ Taky to říkáte svým potomkům několikrát denně, a oni stejně nejdou? Tady je pár triků, jak to zařídit, aby vás příště poslechli.
Pohyb není trest
Když dítě sedí u počítače nebo u televize na náš vkus příliš dlouho, první věc, kterou děláme, je, že křičíme a zakazujeme. „Jít ven a hýbat se pak ale nepůsobí jako přirozená součást života, ale jako trest. A když je nějaká aktivita trestem, tím spíš se potomek bude vzpírat, aby ji nemusel dělat,“ říká Kristýna Přibylová ze speciálních dětských tělocvičen Monkey´s Gym. Sama to se svým devítiletým synem dělá tak, že si dohodnou pravidla, která se musí dodržovat. Třeba: může hrát půlhodiny na počítači a potom jdou společně na hodinu ven. „Je naprosto zásadní pravidla neporušovat. Když nedáte hranice, dítě se bude snažit dělat to, co je mu pohodlnější. Pravidla dohodnutá s dětmi omezí přemlouvání, zabrání dohadování a dítě se naučí, že zdravý životní styl není nepříjemný trest, ale přirozená součást života,“ dodává.
Běžte s nimi
Je jednoduché se zlobit, že potomek vysedává u počítače, a posílat ho ven. Tím ale většinou rodičovský monolog končí. „Problém je, že dětem nařizujeme, aby něco skončily, ale nenabízíme jim žádný alternativní program,“ říká Štěpánka Štrougalová, zakladatelka Baby Clubu Juklík, a pokračuje: „Když se mě rodiče ptají, jak děti vyhnat od počítače, většinou hledají nějaký návod, jak to udělat, aby se toho sami nemuseli zúčastnit. Tak to ale nefunguje.“ Štěpánka Štrougalová dodává, že v určitém věku je jediný způsob, jak vytáhnout děti od obrazovky k pohybu, když se s nimi bude aktivně hýbat i rodič. Nemusí to být nic složitého. Jít ven k rybníku nakrmit kačeny, zahrát si na schovávanou nebo vyjet na koloběžce splní účel často lépe, než potomka naložit do auta a odvézt na fotbal. Samozřejmě platí, že čím dřív s dětmi začnete, tím to v pozdějším věku budete mít jednodušší.
Ukažte jim možnosti
Podle Jitky Literové, hlavní manažerky celorepublikového projektu Děti na startu, dělají rodiče chybu v tom, že zbytečně brzy směrují děti k jedné konkrétní aktivitě, a nedají jim prostor seznámit se s různými sporty. Když pak kroužek děti nebaví, rychle ztratí motivaci k jakémukoliv pohybu. „Plazení, válení sudů, procházka, skákání přes švihadlo a tak dál. Pohyb nemusí být jenom to, že dítě stráví dvakrát týdně hodinu po škole na tenise,“ říká. Právě projekt Děti na startu má za cíl rozvíjet děti všestranně a ukázat jim, že pohyb zahrnuje víc možností než jeden konkrétní kroužek. Projekt běží ve školkách a školách i nejrůznějších klubech třetí rok a přihlásit se do něj může jakékoliv dítě od 4 do 9 let. Pod dohledem trenéra se děti naučí jak správně běhat, udělat kotrmelec, seznámí se s míčovými hrami a dostanou základ pro celoživotní pozitivní vztah ke sportu.
Pohyb s cílem
Tohle volně navazuje na bod číslo dvě. Když řeknete dětem jenom „jdeme ven“, odpovědí jsou často protočené panenky a pozdvižené obočí. Když jim ale řeknete třeba „jdeme ven hledat poklad“, hned budou od obrazovky vstávat o něco ochotněji. Janě Havrdové, prezidentce Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz se v tomto směru osvědčila třeba hra geocaching. Princip je snadný: někdo ukryje na neznámém místě schránku, tzv. keš, a na internetu pak zveřejní její polohu v podobě zeměpisných souřadnic. Ostatní hráči pak pomocí GPS navigace tuhle schránku hledají. Vtip je v tom, že hra kombinuje moderní technologie, zdolání určité výzvy, a když jdete na procházku s cílem, a nikoliv jen tak, motivace je hned několikanásobná. Totéž říká i Štěpánka Štrougalová. Když budete dítě „tahat“ na vycházku, bude vždy obecně zábavnější spíš pro rodiče. Děti budou vždycky preferovat hřiště. Proto když na procházku, vždycky je dobré ji nějak modifikovat. Tady je pár tipů od Štěpánky Štrougalové:
– K ceduli vesnice nechoďte, ale dejte si závod.
– V lese hrajte v průběhu výletu na schovávanou.
– Nasbírejte pět šišek a trefujte se do vytyčeného stromu nebo mezi dva stromy, anebo přehoďte určitou větev.
– Ve městě se dá užít také spousta zábavy – chodí se jenom po bílých kostkách, nesmíme šlápnout do spáry mezi kočičími hlavami a podobně.
Slibte jim kamarády
Většina dětí v menším věku vítá, když se aktivit účastní i rodiče. Baví je, pokud se rodiče taky zapojí, smějí se, když jim něco nejde, a podobně. „Ve starším věku, nebo když rodiče tolik netáhnou, je dobré nabídnout kamaráda. Když doma řeknu, že jdeme ven s Andrejkou od sousedů, funguje to skoro zázračně,“ říká Jana Havrdová a pokračuje: „Kolikrát používám i drobnou lest, kdy lákám na kamarádku a zároveň třeba návštěvu zmrzlinárny. To děti nikdy neodmítnou, a když tam dojdou pěšky, nemám problém jim kopeček koupit,“ dodává.
Zdroj informací: www.monkeysgym.cz, www.juklik.cz, www.detinastartu.cz
