Tak jednoduchá věta, a tak těžké rozhodnutí pro nás – rodiče. Kdy je opravdu ten správný čas nechat malého školáčka jít samotného do školy? „Rozhodnutí je opravdu jenom na nás, rodičích. A především na tom, jak své dítě vedeme k odpovědnosti a samostatnosti,“ říká Štěpánka Štrougalová z plaveckého centra Juklík, maminka 4 dětí, která se s námi podělila o své zkušenosti a odpověděla na 13 palčivých otázek. Navíc přidala jeden osvědčený tip.
1. Unese aktovku?
„Nevím, jak je to možné. Opravdu jsem dětem vysypala všechny věci z aktovky a zjišťovala kousek po kousku, zda jsou ve škole nezbytné. Žádné zbytečnosti jsem v aktovce nenašla a váha aktovky mě vyděsila. I ta totiž může být důvodem, proč rodiče děti (i ve starším věku) do školy některé dny vozí autem…,“ dělí se o svou zkušenost Štěpánka Štrougalová.
2. Má mít kroužky hned po škole?
Navazují dítěti kroužky hned po škole a musí s sebou nést i neskladnou kytaru? Pak asi i toto bude důvod, že dítě do školy nechodí samo. Můžete kroužky přeorganizovat? Anebo mu většinu věcí na ně nechávat ve škole? Řešení se jistě najde…
3. Zvládne rušnou křižovatku?
Rodič musí zvážit, které křižovatky musí jeho dítě překonat cestou do školy. Dají se nějak obejít podchodem? Nebo se třeba dá jít kousek cesty s dítětem, společně přejít nepřehledné křižovatky a po jejich překonání si dát pusu a rozloučit se?
4. A co tma a chůze přes park?
Spousta dětí jezdí do školy do měst z přilehlých obcí. Je nutné třeba překonat brzo ráno, za tmy, kousek nepřehledného parku cestou na vlak nebo autobus? Nebo se naopak dítě vrací ze školy již za šera? Zkuste ho doprovodit nebo si dát odpoledne sraz v půli cesty a druhou půlku pro pocit bezpečí strávit společně povídáním na telefonu.
„I pokud už děti chodí do školy samy, nikdy nezapomeňte, že nastane období, kdy budou chodit do školy či ze školy za tmy nebo za šera. Odrazky a výrazné oblečení jsou pro jejich bezpečnost opravdu nezbytné. A vůbec se neostýchejte dát dětem na špatně osvětlených cestách či silnicích do ruky baterku – blikačku,“ připomíná Štěpánka Štrougalová.
5. S kamarády, či bez kamarádů?
S kamarády je cesta do školy vždy zábavnější. Je ale nutné vštípit dětem větší zodpovědnost. Při společných rozhovorech se může stát, že se tak zaberou do debaty, že třeba přehlédnou červeného panáčka na semaforu.
6. Brát ohledy na názor dítěte?
I samo dítě má právo si říct, zda se na samostatnou cestu do školy cítí, nebo ne. A je dobré tento názor respektovat. „A pokud máte naopak vy pocit, že dítě by už mohlo chodit do školy samo, ačkoliv to nechce, choďte společně pěšky a auto nechte v garáži. Lépe tak zjistíte, zda se dítě na cestu ještě necítilo, anebo pro něj byla zkrátka pohodlnější jízda autem,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová z dětského centra Juklík.
7. Zvládne dítě komplikace?
Cestuje vaše dítě do školy tramvají nebo autobusem? A je natolik vyspělé, že si poradí, kdyby byla třeba dopravní výluka? Nebo nečekaný dopravní kolaps, kdy by tramvaj nepokračovala dál? Připravte dítě i na tyto nečekané situace. Určitě se o nich alespoň bavte. Ale smiřte se s tím, že nikdy nedomyslíte vše.
8. Strašit děti okolím?
Člověk není jenom zdroj nebezpečí. Ale také případný zdroj pomoci. Nebudujte proto v dítěti pocit, že všichni kolem mu chtějí ublížit. Naučte ho pár triků, jak poznat, kdo mu pomůže. Člověk přece může být i zdrojem pomoci v nečekané situaci. Dítě pozná, že starší paní nespěchá a bude mít čas mu s nečekanou situací pomoci.
9. Hra na špiony?
Jde vaše dítě poprvé samo do školy? Kolik z nás se ubrání tomu, aby za ním nešlo pár bloků a nesledovalo ho? Pokud vás to uklidní, klidně to udělejte. Nebo poproste kamarádku či babičku, zda by pro váš klidnější pocit tuto „špionážní službu“ jednou či dvakrát nevykonala.
10. Stihne školu včas?
Pokud cestou do školy nestojí radnice s velkými hodinami, dobrou službu udělají dítěti vlastní hodinky. Někdy se cestou rozváže tkanička, malý školáček se potřebuje ujistit, že úkol je opravdu v aktovce, zapovídá se s kamarády… Odhadnout utíkající minuty je pro malé dítě složité a ručičky na hodinkách mu v těchto okamžicích budou dobrým pomocníkem.
11. Co vše dítě naučit?
Určitě je dobré naučit ho nazpaměť telefonní číslo aspoň na jednoho rodiče, adresu školy i adresu domova. A říct mu, že pokud nastane nějaká nepředvídaná situace, není vůbec ostuda požádat někoho, zda by mu nepomohl najít při výluce náhradní spojení. Všichni z nepojízdné tramvaje vystupují a budou mít pro malého školáka pochopení. A všichni dospěláci mají mobilní telefon a nechají malého školáčka v případě nutnosti zavolat jeho rodičům.
12. Mám dát na okolí?
Nenechte se unést na vlně, že všichni rodiče v okolí vozí své dítko do školy autem nebo je vyprovází. Pokud tomu nic nebrání, nechte svého prvňáčka chodit do školy samotného. A že se ostatní diví? Nechť se diví. Vy děláte pro své dítě tímto krokem víc, než si vůbec umíte uvědomit.
13. Dorazilo dítě do školy?
A ještě jeden poznatek: Možná vás překvapí, že když dítě do školy nedorazí a není omluvené, nikoho ve škole to často vůbec neznervózní. „Když jsem se tuto informaci dozvěděla, na místě jsem zešedivěla. Ale byl to vlastně můj problém. Moje starost, se kterou jsem se musela naučit žít jako rodič. Naše děti neměly v první třídě svůj telefon, a tak mi nemohly napsat, že už dorazily. I když asi bych stejně neměla jistotu, že na to nezapomenou. Musela jsem si prostě zvyknout s touto informací žít. Tuhle situaci vyřeší společná cesta s kamarády nebo domluva s třídní učitelkou, že pokud dítě neomluvíte a do školy nedorazí, situace je opravdu vážná,“ říká Štěpánka Štrougalová z dětského plaveckého centra Juklík.
Tip navíc od Štěpánky Štrougalové: Ranní procházka děti na školu lépe připraví:
„I pokud děti do školy stále vozíte, snažte se vyhnout tomu, že je před domem naložíte do auta a vyložíte je pět kroků před školou. Vím, o čem mluvím. Stačilo mi k tomu pár let učitelské praxe ve škole. V prvních hodinách probíhají ty nejdůležitější předměty. A děti, takto přivezené až před práh školy, jsou opravdu ještě neprobuzené. Vůbec není radostné je učit. Je obrovský rozdíl mezi chováním dětí přivezených až do „třídy“, a dětmi, které přišly do školy „po svých“. Ty jsou již probuzené a mají za sebou spoustu zážitků i pár lumpáren. Pokud tedy vozíte děti do školy autem, zkuste si ráno přivstat o pár minutek dřív. Ať máte čas zastavit o pár bloků před školou a kousek cesty jít společně pěšky. Opravdu to za to stojí.“
Štěpánka Štrougalová je maminka 4 dětí a majitelka plaveckého centra Juklík, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a konzultantem při tvorbě jeho hygienických norem. Provozuje několik vlastních bazénů, které jsou proslulé špičkovou kvalitou vody, vybavením i perfektním zázemím pro pobyt rodin s malými dětmi. V kurzech, které vedou zkušení trenéři, se děti naučí nejen dobře plavat, ale i se chovat bezpečně u vody. Centrum Juklík je zaměřené na nejmenší děti od 2 měsíců do 15 let, ale nabízí i aqua-aerobic pro dospělé a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny. Velký zájem je také o nevedené volné hodiny a rodiče vítají i prostor pro dětské narozeninové oslavy. Více na www.juklik.cz. Štěpánku baví vše kolem dětí, a jak říká, jejich „přirozené výchovy“. Její další rady najdete také na jejím webu blog.juklik.cz
