I když počasí plachetnici džunce příliš nepřeje, pokračuje ve své cestě. Posádka si cestou udělala nové přítele a podnikla nezapomenutelnou cestu tunelem.

To je počasí! Zima, zataženo a lije jako z konve. V 6:00 hod budíček – hlásím se vysílačkou na komoru. Ozval se pán! V 7:30 hod. nás proplaví! Ráno se vedle nás vyvázal sportovní člun. Nejsme sami a skutečně proplujeme! To je zážitek! Právě se proplouváme nejužší komorou, kterou kdy džunka plula. Loď se vešla! Jsou to tři malé komory za sebou. Vstoupáme vzhůru. Jsou z roku 1860-70 obsluhované na ruční kliku! Šířka komory je 5,18 m. Džunka je 4,05 m široká. Po obou stranách to bylo jen tak tak. 3 komory jsou města Kortrijk, další na této trase už jsou státní. Kdo jednou pojede kolem, určitě si sem udělejte zajížďku! Stojí to za ten zážitek.

Rozrušený Holanďan

Dnešní štreku s námi jede Holanďan, který dojel do Douai a objíždí to, stejně jako my – jede do Paříže. Kapitán Petr s ním projednal trasu. Pán si chce stěžovat. Prý mu v 1. komoře nic neřekli. To samé jako my! Musíme si zjistit, jestli jsou komory na Marne sjízdné. Stačí, aby jedna nefungovala a skrz všech 100 zdymadel se vracíme zpět! Plujeme kanálem Canal de Bossuit a Courtrai / Belgie. Frčíme, abychom byli v Paříži včas.
V 11: 30 hod – Belgie. v Belgii je obsluha v pořádku. Tady jsou komory připravené a na komoře mluví anglicky. Teď paní v poslední belgické komoře říká, že směrem na Paříž ve Valencinnes je stávka! Nefungují!!!! To už není možné! Jiná mentalita.
Vyjíždíme z komory Bossuit / Belgie a jedeme na rozcestí směr Francie. V 12:45 hod – další info na komoře: Valencinnes je od 1.6. zavřená. Takže je projízdná? Už známe první francouzské slovíčko – často užívané : “ fermé “ – zavřeno.

Pozor, tunel!

5 km dlouhý tunel! Jmenuje se SOUTERRAIN DE RUYALCOURT. Další zážitek do sbírky Trans Europe Cruise. Tak na to jsme zvědaví. Co džunka na to? Projede? Jak to funguje?
Jednoduše. Před tunelem je semafor. Pokud svítí červená, je třeba se vyvázat ke břehu a čekat. Tak jako v našem případě. Na kopci je velín (rozhledna, kde je služba), což nás uklidnilo.
Hledáme č. kanálu na vysílačku. Není! O to je to napínavější. Držíme se signálů semaforu. Ejhle. Z tunelu vyjíždí nákladní šíf. Padla zelená! Jedeme! Bez dlouhého otálení !
Na palubě jsme pouze my dva – kapitán Petr a posádka Lucie. V takových momentech si říkáme, jaká škoda, že tu nejsou ostatní, které by to mohlo zajímat. V tu chvíli jsme mysleli skutečně na vás na všechny! Jak to tam funguje? Mají tam kamery? Kdyby se něco stalo s lodí, jak se člověk dovolá? Něco tam musí být. Šířka kanálu v tunelu akorát pro džunku, cca 5,50 m. Jednosměrný kanál.

Konec tunelu v nedohlednu

Nad střechou byla ještě rezerva cca 2 m. Strop je kulatý a z cihel. Pěkný pohled. Připadáte si jako ve starobylém sklepě. Na stěnách jsou světla, je tedy vidět. Na obou vnitřních stranách kanálu je pás gumy, kdyby se štrejchla loď. Kdy to mohli stavět? Kapitán Petr se maximálně soustředí, jede předepsanou rychlostí. Kormidlo drží v rovině po celých 5 km. Ani jednou ho to nehodilo na stranu. Já v takových situacích jsem vždy připravená, nemusí mi říkat, co je potřeba. V tomto momentě stíhám alespoň něco natočit a nafotit a zároveň periferním viděním sleduji rytmus plavby. Jakmile by se loď nalepila na stěnu, kapitán by zařadil neutrál, slovně by zaklel a já bych ho odstrčila bidlem. Decentně, aby ho to nehodilo na druhou stranu. Naštěstí plavba klape, konec tunelu v nedohlednu. Jen ta nástěnná světla. Je to skutečný zážitek.

Světlo na konci tunelu

V 2. Části tunelu svítila červená. Co to je? Co to znamená? Zastavujeme. Po pravé straně jsou vázací prvky (pachole), tak se vyvazujeme. Svítí červená, okolo žádné vysvětlení (např. cedule u červené STOP). V protisměru v dálce vidíme malé vlnky, něco se tam míhá a hýbe. Přeci jen stojíme u lodě. Je čas si džunku nafotit “ ze břehu “ v tunelu. V místě, kde stojíme, se kanál rozšiřuje.  Po chvíli tomu rozumíme správně: “ výhybka „. Šikovně vymyšlené. Když je takový provoz, proč čekat na loď, než propluje celým tunelem. Zorganizuje se to tak, že lodě plují proti sobě z obou stran a na výhybce se míjí. Čekáme dlouho. Loď už přeci jedna proplula. Pluje ještě jeden šíf. Francouzi. Naskočí zelená a opět startujeme motor. Světlo na konci tunelu ne a ne vidět. Najednou je slyšet rachot a hučení, ke kterému se blížíme. Zase nevíme, co si myslet. Ve stropě byl velký větrák a ten navíc rachotil! Tak, světlo už vidím denní. Honem rychle fotky a záběry, než se úplně vybije baterka. Je to zážitek! Tunel C. du Nord stál za to, i když je o vlastně tunel jako na dálnici. Není třeba se bát, každý to zvládne a projede. Hezké zpestření.

Za tunelem jsme vjeli do komory, a tam se klesá dolů. Tzn. – jedeme z kopce! Komory, samé komory a prší.

Zdraví vás z paluby Trans Europe Cruise  Lucie

Více na www.dzunka.cz.