Nejčastější příčinou, proč děti odmítají kontakt s vodou, je jejich špatná životní zkušenost. V takovém případě je především nutné získat zpátky jejich důvěru k vodnímu prostředí. Chce to hlavně klid, rozvahu a citlivý přístup.
„Víte, jak se pozná dobrý instruktor plavání? Když slyší od dítěte jen náznak strachu „já se bojím, já mám strach…,“ nikdy neodpoví slovy „to nic není, skoč, to zvládneš, neboj se“. Protože je zkušený, moc dobře ví, jak důležitý je citlivý přístup. Proto jednoznačně naslouchá pocitům a názorům dítěte a respektuje je. A protože má dostatek praxe, nemluví a jenom upraví obtížnost prvku. Postupnými kroky tak dokáže, že dítě vše překoná či udělá nevědomky samo,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, dětského centra, které je průkopníkem v kojeneckém plavání, provozuje několik bazénů a kromě plavání pro nejmenší nabízí mnoho dalších aktivit.
Upřímnost je na místě
Pád do vody v oblečení, loknutí si vody, ale také chvilkové topení či jakákoliv tomu podobná špatná zkušenost můžou dětem komplikovat schopnost naučit se plavat. Jak tenhle strach překonat? Určitě je v takovém případě vhodné obrátit se na odborníky a přihlásit dítě do plaveckého kurzu, který může být i individuální. „Ovšem vždy je třeba sdělit informaci o nepříjemné události, která se dítěti v minulosti stala, instruktorům plavání. Není to žádná ostuda. Je to pouhopouhé konstatování situace, kdy už zkušený pedagog ví, jak s ní naložit ku prospěchu dítěte,“ připomíná trenérka a dodává, že bohužel občas se najde rodič, který na přímou otázku, zda se někdy jeho dítěti něco špatného u vody stalo, odpoví ne, přestože to není pravda. Jenže zkušený lektor vždy dokáže tento problém s jistotou dešifrovat. Nepozná přesně, co se stalo, v jaké šíři případné topení u dítěte probíhalo, ale rozhodně ví, že něco nepříjemného proběhlo, a rozhodně ví, jaký způsob výuky zařadit.
Získat zpátky důvěru
Vodní prostředí a všechny aktivity s vodou jsou pro děti jedním velkým přirozeným radostným dobrodružstvím. Každé malé dítě miluje vodu. Vyhledává stříkání, cákání, přelévání, šlapání v ní v holínkách… A postupně si oblíbí i všechny aktivity ve „velkých vodách“. Pokud se však stane něco, co u něj vyvolá strach z vody, je na prvním místě nutné získat zpátky důvěru dítěte k vodnímu prostředí.
Možností je celá škála. Jsou to hry, které probíhají pouze u vody (házení hraček do vody, kopání nohama pod vodou, když dítě sedí na břehu, stříkání rukama na hračky…). V případě špatných zkušeností s vodou se také osvědčilo, když je lektor sám ve vodě. Pro dítě to má obrovský význam a jeho stoupající sebevědomí je zcela hmatatelné. Neocenitelný význam má mělčina nebo aspoň schůdky, kdy dítě dosáhne na dno, a jeho důvěra v sebe samo se tak očividně obnovuje. V tomto případě dvojnásob platí slova – postupovat pomalu, klidně, s rozvahou, neustále se vracet k prvkům, kdy bylo znát, že se dítě cítí bezpečně a radostně.
„Pokud už dítě má nějakou špatnou, velmi špatnou nebo třeba opravdu až téměř tragickou zkušenost s vodním prostředím, v prvních lekcích ani tak nejde o výuku plavání, jako spíše o malou maturitu z psychologie. Ale zkušený instruktor si vždy umí poradit. Zná i další triky, jak dítěti pomoct překonat strach z vody. Tady jsou některé z nich,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová.
Co se osvědčilo
- instruktor se s rodiči domluví, zda je vhodná jejich účast na lekci či nikoliv – většinou je lepší zkušenost bez přítomnosti rodičů
- dobrý instruktor pozná během první lekce, zda je pro dítě vhodnější individuální přístup, nebo je pro něj spíš dobrým impulzem přítomnost dalších nebojácných dětí
- instruktor musí poznat, zda je lepší více mluvit, nebo naopak nechat situaci vyplynout tak, že dítě se rozpovídá samo – už to se považuje za velmi úspěšný aspekt, který nás mílovými kroky posunuje dopředu. Úsloví „pokud mluvím, opakuji si pouze to, co znám. Pokud poslouchám, naučím se a dozvím se spoustu nového“ platí v tomto případně stoprocentně
- je dobré dítě inspirovat i přítomností nějaké milované hračky – umístí se na čestné místo u bazénu a vše se jí ukazuje, dítě se jí chlubí jednotlivými prvky, může se zvolit i hračka do vody, která pak s dítětem dělá všechny pokroky – hračka slouží jako komunikační prostředek
- naprosto nedoceňované jsou videozáznamy – stačí i na obyčejný mobil – dítě ví, že jeho úspěchy budou zaznamenány, a večer se pochlubí sourozenci, druhému rodiči, babičkám a dědečkům
- oblíbená je i doba strávená před výukou na bazénu s instruktorem na herně, kde si mohou na sebe zvyknout, navázat při hře vztah
- pomalý klidný postup se osvědčil i přímo na bazéně, kde dítě je delší dobu spíše kolem bazénu, než přímo v něm – může s instruktorem vybírat hračky a pomůcky, které pak při výuce budou využívat. Možná to někoho překvapí, ale k úspěchu či neúspěchu při získání opětovného sebevědomí dítěte ve vodě může rozhodovat i to, zda bude dítě plavat či si hrát s hračkou, kde je nakreslený krteček nebo kačenka 🙂
„Nevím. Možná může někomu připadat, že jsou to názory a přístupy, které se s dítětem jaksi moc „mazlí“. Možná by někdo volil radikálnější řešení. Ale nám se po létech praxe citlivý přístup stoprocentně osvědčil,“ uzavírá téma Štěpánka Štrougalová.
Baby Club Juklík je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a konzultantem při tvorbě jeho hygienických norem. Dnes provozuje několik bazénů a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny.
Více na www.juklik.cz
