Čím to je, že se po procházce lesem cítíme tak dobře? Může za to hlavně ionizovaný vzduch a také fytoncidy – „rostlinná antibiotika“. Les nás dokáže zklidnit i nabít energií. Zároveň poslouží jako jedna velká přírodní herna a tělocvična. Proto čím častěji sem s dětmi vyrazíme, tím víc uděláme pro jejich (i své) zdraví.
„Vůbec se nedivím, že Japonci už v 80. letech začlenili doporučení podnikat výlety do lesa do oficiálních preventivních opatření v rámci zdravého životního stylu. To, co oni nazývají Šinrin-joku (koupání v lese), provozujeme s našimi dětmi vlastně od jejich narození. Máme výhodu, že do lesa je to od nás jen pár kroků, takže jsme tam prakticky denně. Naše děti les milují, stejně jako my. Nejen proto, že tu můžeme dýchat čistý vzduch prosycený vonnými silicemi, ale pro všechny je les hlavně nevyčerpatelným zdrojem dobrodružství a zábavy,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která je sama maminkou čtyř dětí.
Víc energie a lepší imunita
Spolu s pobytem u moře, v horách nebo v blízkosti vodopádu je les místem, kde dýcháme ionizovaný vzduch, který vzniká reakcí kyslíku s vodními párami. Ten je považovaný za významný zdroj energie pro lidský organismus a má vliv na naši výkonnost, spánek, paměť a koncentraci. V lese na nás působí i fytoncidy – tzv. rostlinná antibiotika, jimiž se stromy brání proti škůdcům. Pouhé dvě hodiny strávené v lese tak podle odborníků posilují imunitní systém, dodávají nám energii, odbourávají úzkost a snižují stres. V Japonsku v roce 1982 dokonce zařadili tzv. Šinrin-joku, tedy cílený pobyt v lese a jeho vnímání všemi smysly, jako jedno z preventivních opatření, které mělo podpořit zdravější životní styl obyvatelstva.
Jistější chůze v terénu
Les je významný pro lidské zdraví a dá se také využít jako skvělá herna a tělocvična. Děti se tu naučí běhat po nerovném terénu, „chytře“ padat, házet a chytat šišky, přeskakovat pařezy, cvičí se v postřehu, zdokonalují si rovnováhu při chození po padlých kmenech stromů i prostorovou orientaci. „Ono to všechno vypadá jako samozřejmost, ale dnešním dětem vyrůstajícím v městě a pohybujícím se po betonových chodnících dělá často velký problém právě chůze po nerovném terénu. Hlavně předškolní městské děti nezvládají terén s kořeny a kamením, neustále zakopávají a padají,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová, která v Baby Clubu Juklík pořádá kromě plaveckých kurzů pro děti každého věku i další aktivity, jejichž součástí je především zdravý pohyb.
Lesní škola
„Nejen v lese, ale kdekoli v přírodě se děti také učí vnímat prostředí, kde se pohybují, a zjišťovat, jak na ně působí. Poznávají tak vlastní tělo a jeho potřeby. Stokrát jim můžete doma říkat – když ti bude zima, vezmi si čepici … Musí se o tom přesvědčit na vlastní kůži, zjistit, co to je zpotit se nebo promoknout, a naučit se podle toho chovat,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová, podle níž je les pro děti i výborným prostředím pro výuku. „Většinou se vracíme z lesa s nějakým netradičním listem, plodem nebo houbou, jejichž původ pak děti hledají v atlasech nebo na internetu. Při našich výletech si povídáme o životě zvířat i rostlin, ale řešíme i úplně obyčejná témata běžného života. Jsem přesvědčená, že takhle společně a aktivně strávené chvilky jsou tím nejlepším, co můžeme jako rodiče dětem dát,“ dodává na závěr Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.
Štěpánka Štrougalová je majitelka Baby Clubu Juklík, což je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů, a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiče. Štěpánku baví vše kolem dětí, a jak říká, jejich „přirozené výchovy“. Její další rady najdete také na jejím webu blog.juklik.cz
Zdroj informací: www.juklik.cz
