Hledaly jsme s kamarádkou, která má ještě malinké děti, nějaké hezké místo, kam se vydat na jednodenní dámskou jízdu. A že jsme to chtěly pojmout trochu jako poznávačku, zaměřily jsme se na nejbližší města za hranicemi. Když jsme zjistily, že autobusová společnost Eurolines jezdí ráno v 9 do Drážďan a večer v půl 6 zase do Prahy, bylo rozhodnuto – takhle to bez mámy děti krásně zvládnou a my si pořádně užijeme…
Text: Jitka Kurellová, foto: náhodný obyvatel Drážďan
A tak se také stalo: před polednem jsme si to už rázovaly po Prager Strasse s obchodními domy (mimochodem, pokud byste sem chtěli vyrazit za nákupy, vydejte se do Drážďan v jiný den než v neděli, to Němci dodržují den klidu a všude je zavřeno).
Prohlédly jsme si proslavený kostel Frauenkirche, v němž se před bombardováním Drážďan v roce 1945 ukrývala spousta lidí a to je zachránilo (jinak bylo ovšem celé město až na pár budov téměř srovnáno se zemí), byť byl kostel notně zničen a místní lidé se pak na opravy dlouho skládali – ovšem pohled na něj dnes stojí za to.
Stejně unikátní stavba je také kurfiřtský palác Zwinger, v jěhož zahradách se můžete projít a také zaplout na některou z mnoha výstav – třeba míšeňského porcelánu, anebo za interaktivními vědeckými modely. Postály jsme si taky před budovou opery Semperoper a rozhodly se, že někdy sem musíme vyrazit i za kulturou, vždyť je to tak blízko…
My se však raději ještě vydaly přes kamenný most přes Labe do parku, kde jsou cyklostezky, hospůdky a především překrásný pohled na staré město. A protože jsme v Drážďanech, nemohly jsme si odpustit zdejší proslavený Curry Wurst, nebo-li pořádně mastný buřt s kari omáčkou.
Všechno to stálo za to a my se těšíme, až sem vyrazíme znovu.
A pro všechny, kdo se nechají mým článkem inspirovat, posílám link na výše zmíněnou dopravu, na stránkách mají mimochodem i spoustu praktických informací k jednotlivým městům: www.eurolines.cz