Není možné nemilovat flamenci – i já jsem v Čechách hodila hned do několika kurzů. A nyní jsem vyrazila za flamenkovými božstvy do nesjlavnější madridské školy a za tanečníky z nejznámějších klubů. Tam, kde flamenco znamená život. A skutečnou vášeň.
Muž s olivovou pletí a dlouhými tmavými vlasy hladí svou kytaru. Něžně z ní loudí pomalé teskné zvuky. Světlovlasý pořízek vedle něj párkrát zatleská, kytarista zrychlí rytmus a předává mu štafetu. Špinavý blonďák spustí vysokých hlasem táhlou píseň v andaluském dialektu. Oči má zavřené, výšky v hlase střídají hloubky, píseň o lásce se mění v zuřivou vyčítavost a pak přechází do smíření. To vše je ovšem pořád jenom předehra…
Ruka s dlouhými prsty ladně odkryje závěs oddělující zákulisí od pódia. Na scénu vchází vysoká štíhlá žena s tmavými vlasy v copu. Klopí oči. Dívá se na dlouhou červenou sukni s volány sahající jí dolů až po kotníky a nahoře až po prsa.
Pomalinku začne kroužit zápěstími a její prsty vytvářejí překrásné obrazce. Zvedá ruce a v tu chvíli je v nich nezměrná, až dramatická vášeň. Kytarista zrychluje tempo, dívka se zhoupne v bocích a najednou se ozve step. Vykasá si sukni, objeví se zašněrované boty s pevnými podpatky a začne se dít něco zázračného: v šíleném tempu dupe, zvedá sukně, ruce, otáčí se…
Ale především se každou vteřinu mění výraz v jejím obličeji. Chvíli se až extaticky usmívá jako při orgasmu, jindy jej křiví, že je až hrůza se na ni podívat. Při rychlých otočkách a dramatických pohybech za sebou nechává čáry potu. Sál ovládne pocit extáze, někteří lidé oněmí s vytřeštěnýma očima, jiní tleskají a podupují s ní. Z ničeho nic se ale v obličeji tanečnice objeví totální vyčerpání a naprosto nečekaně zprudka všechny ty divoké kreace zastaví. Poslední dup, poslední otočení prsty, poslední zvuk kytary. Na těch několik minut však nechala diváky nahlédnout do svého nitra, které žilo jedním z příběhů flamenka.
Klub Casa Patas v Madridu je svědkem toho, jak si ten nejvášnivější tanec na celém světě podmaňuje každou noc desítky a desítky nových lidí. Flamenco je považováno za španělské zlato – takové, které by dnes bylo tou nejlepší investicí.
„Všichni ho chtějí umět. Učila jsem v Buenos Aires i na Tchaj-wanu. Každý chce na chvíli zažít ten pocit euforie, kdy tančíte a přitom vůbec nevíte, co děláte, neovládáte svou mysl, jen chcete jet pořád dál a dál,“ říká slavná tanečnice Carmen Rivas la Talegona.
Vystupuje a učí fl amenco už sedmnáct let po celé zeměkouli, ale základnu má právě v tomto madridském klubu, kde je jedna z nejlepších flamenkových škol.
Na její další hodinu přichází pět žákyň. Všechny jsou nádherné: vysoké, štíhlé, s dlouhými vlnitými vlasy – přesně jako jejich učitelka. Oblečené jsou ležérně: na sobě mají dlouhé barevné sukně či kalhoty, ovšem všechny z tašky vytahují velice něžně své boty. Každé jsou jiného tvaru, jiné barvy, ovšem všechny jsou kožené, mají dřevěné podpatky a v nich i ve špičce mají jemně vkovány hřebíčky, aby jim to dobře dupalo.
FLAMENCO JAKO TERAPIE
Postaví se před zrcadla v maličkém krcálku plném černobílých fotografi í slavných tanečnic. Carmen začne tleskat, luskat prsty, sem tam mlaskne a dívky se rozjedou. Krouží zápěstími jako včerejší tanečnice, zdvíhají ruce nad hlavu, dupou jako o život, ve tvářích se jim střídá nevídaná škála výrazů… a přitom všem se drží tak vzpřímeně, tak hrdě, tak sebejistě.
„To je to, co ženy k flamenku táhne. Většina pohybů v něm je naprosto přirozená, ovšem my dnes máme všechny možné civilizační nešvary a narovnat se je tak těžké. Už jsme zapomněli, jak vypnout hruď dopředu, jak zvednout hlavu, být hrdé na to, že jsme ženy, že já jsem já. Díky těmto pohybům se osvobodíte, odvážete se, prožijete si všechny emoce, které jste třeba i celá léta skrývaly v sobě. A navždy získáte grácii a pocit spokojenosti se svým životem – ono vás totiž fl amenco mnohdy i v něm nasměruje úplně jinam – do toho, v čem budete úspěšné,“ usmívá se Carmen Rivas la Talegona.
Její žákyně souhlasně přikyvují. Snad nejlepším příkladem jejích slov je Izraelka Mihal. „Viděla jsem Carmen tančit u nás doma, a tak mě to zasáhlo, že jsem opustila přátele i rodinu a vyrazila do Madridu učit se k ní.“ Každý den trénuje až pět hodin a po večerech vystupuje rovněž z Casa Patas.
Naučit se dobře fl amenco ovšem není nijak jednoduché. A na rovinu: není prý pro každého. Existuje mnoho jeho stylů, v Česku se nejčastěji vyučuje jeho jednodušší verze zvaná Sevillana. Kdo se chce flamenkem zabývat vážně, může vyrazit do španělských škol.
„Když sem cizinec přijede, je nutné, aby mluvil španělsky a pochopil rozsah flamenkové kultury se vším všudy: především obsah textů a příběhů písní. Základem fl amenka je zpěv, tanec přišel později – a i to byly nejprve jen pohyby rukou. Dupy, kastaněty… to vše se přidalo nedávno. Flamenkové rytmy jsou složité – většina z nich se skládá z dvanácti dob, proto rytmus zdůrazňujeme tleskáním či bubnováním. Když to děláte dobře, dostanete se do stavu tzv. duende – extáze, kdy vás hudba doslova pohltí,“ upřesňuje Carmen Rivas la Talegona.
VÁŠNIVÝ SYMBOL FRANKOVA REŽIMU
Porozumět písním flamenka je skutečnou výzvou, protože jsou často v andaluském dialektu, v jazyce oblasti na jihu Španělska, které se pokládá za kolébku tohoto tance, jenž je zahalen tajemstvím. Ví se jen, že vznikl míšením kulturních vlivů Španělů, Arabů, Romů a indiánských kmenů z Ameriky, ačkoliv nejčastěji uslyšíte, že se jedná výhradně o umění Cikánů. Proslavilo se paradoxně za vlády fašistického diktátora Francisca Franka. Ten ho povýšil na celošpanělský folklor a udělal si z něj nástroj svého režimu. Po jeho smrti tak trvalo čtvrt století, než si k němu Španělé mimo Andalusii, kde si fl amenco nikdy nenechali zošklivit, zase našli cestu.
Přesto nečekejte, že v ulicích uslyšíte hrát kytary a lidé se roztančí. V Madridu najdete tradiční hospody u tržiště St. Miguel. Tady se schází Španělé a jen tak, z ničeho nic, skutečně někdo začne brnkat na kytaru a další se roztančí a je z toho skvělá podívaná. Jenže nikdy nevíte, kdy a zda to vůbec přijde.
Zato na oslavách a svatbách prý tento tanec nesmí chybět a každá taková velká událost se jím zakončuje. Ženy vyhrnou sukně, muži začnou tleskat a brzy se k nim v těch vášnivých rytmech přidají. Flamenco, to totiž rozhodně není jen záležitost pro ženy. A ve Španělsku stále žije, i když se trochu mění…
„Na diskotékách lidé umějí tančit pár základních kroků, ale o tanci se nedá mluvit. Jsou to jen takové light verze. Za to se fl amenco pořád poslouchá, jen trochu změnilo podobu: je v něm trochu salsy, trochu rumby a lecčeho jiného – někdy i hip hopu,“ mluví za nastupující generaci David Caballero. Přesto prožívá fl amenco svůj zlatý věk nyní a po celém světě, kde vznikají nové taneční styly využívající jeho prvky. „Jediné, co by mu mohlo být osudným, je jeho úspěch. Ten by ho totiž mohl lidem tak znechutit, že by pro ně mohlo přestat být moderní. Ale toho se nebojím,“ uzavírá Carmen Rives la Talegona, která se chystá na další cesty do dalekých zemí. Flamenco chce prostě umět každý.
CO TO JE FLAMENCO: Historie flamenka by se mohla psát klidně už od roku 550 př. n. l. Tehdy jižní Španělsko ovládli Řekové a možná právě od nich pocházejí první choreografie tohoto tance – na dochovaných malbách jsou tanečníci zpodobněni ve stejných pozicích. Oficiální základ však dalo flamenku spojení andaluského folkloru s kulturou Cikánů, kteří sem přišli v 15. století z Indie. V polovině devatenáctého století byla ovšem tato komunita tvrdě pronásledována, a tak dostalo flamenco plné textů o bídě, utrpení, hladu, vězení a smrti až posvátnou roli. Zpěv a tanec doprovází vytleskávaný rytmus, luskání prsty, údery do stolu. Hudba je velmi emotivní. Zájem o tuto exotickou tvář Španělska přesto paradoxně rostl až do jeho zlatého věku v 19. století, kdy vznikají tzv. café de cante nebo cafés cantantes, flamenkové noční podniky v Seville, Madridu a Barceloně. Nikdy by se ale asi ve světě nestalo tak populární, kdyby režisér Carlos Saura v osmdesátých letech nenatočil taneční trilogii Krvavá svatba, Carmen a Čarodějná láska. Možná si ještě i vy vzpomenete na ty ohnivé kreace Antonia Gadese a Cristiny Hoyos.
KDE SE V MADRIDU NAUČIT ČI VIDĚT PRAVÉ FLAMENCO: Konkrétní flamenkové školy najdete na www.flamenco.cz. Na kurz pokročilých tanečnic se pak můžete přijít podívat do slavného klubu Casa Patas. Na večerní představení je však nutno si všas rezervovat místa! Pokud berete tento tanec vážně, můžete se zde ucházet i o studium. Více na stránkách www.casapatas.com
VÍCE O MADRIDU: www.turismomadrid.es
KDE SE TANČÍ FLAMENCO V ČESKÉ REPUBLICE: Autorka vyzkoušela kurzy flamenka ve škole Jany Drdácké (www.flamencheco.cz) a profesorky Taťány Krištůfkové (www.centrumtance.cz). Pokud vás zajímá cokoliv o flamenku, doporučujeme webové stránky www.flamenco-world.com