Kdysi odtud vytékal ,stříbrný potok‘ pražských grošů. Zjevila se tady svatá Barbora a klid tu hledalo mnoho českých králů. A právě tohle místo je v naší hymně nazýváno rájem. Řeč je o Kutné Hoře, která se pyšní zápisem v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO!
Doby, kdy se tu těžilo stříbro, už jsou dávno pryč, přesto si Kutná Hora zachovala punc někdejší slávy. V typických křivolakých uličkách ho vnímáte na každém rohu. A snad k žádnému našemu městu kromě Prahy se neváže tolik pověstí a zázraků. Pouhá procházka po Kutné Hoře vydá podle mnohých za přečtení několika románů!
Vezměte si třeba jen zdejší dominantu, Chrám sv. Barbory s dechberoucími gotickými věžemi. Drží i celoevropský primát: je první katedrálou v Evropě, jejíž stavbu zaplatila nikoli církev, ale obyvatelé města. Ptáte se, proč zdejší lidé prostě nepočkali, až jim svatostánek vybuduje církev? Podle pověsti kdysi dávno uvízli tři horníci při těžbě v dole, skála začala praskat a celá se zavřela (mohli za to prý nepřejícní permoníci, kteří horníky takto často trápili). Muži padli na kolena a modlili se ke své patronce, svaté Barboře. První ji prosil, ať mu před smrtí dovolí spatřit světlo, druhý žádal o jeden den s rodinou a třetí o rok se svými blízkými. Svatá Barbora se jim zjevila a ukázala, kde kopat, aby ze smrtícího dolu vyšli. Jakmile se ocitli tváří v tvář slunci, první zemřel, druhý přečkal další den a třetí přesně rok… Ještě než skonal, svatá Barbora se mu zjevila znovu a přikázala mu vydat se na kamenný ostroh nedaleko dolu. Tam uviděl tvář světice ve stromu a vytesal z něj její sochu. Pak se rozloučil s dětmi a zemřel… Lidem z okolí bylo jasné, že jde o znamení a že tu mají vystavět Barboře chrám. Na tom se podíleli naši nejvýznačnější stavitelé a architekti, a to po několik staletí. V roce 1388 se projektu ujal Petr Parléř, své dílo pak předal mistru Hanušovi, ten Matyáši Rejskovi a ten Benediktovi Rejtkovi; roku 1595 katedrálu dokončil Mikuláš Parléř. Nadšení všech těchto umělců jen potvrzuje význam Kutné Hory. Od roku 1995 je tato památka zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V chrámu sv. Barbory uvidíte skvostné oltáře; dobře si všimněte hlavně toho se sochou horníka v tradičním pracovním oděvu. Stojí tady jako pocta mužům, kteří pracovali šest dnů v týdnu dvanáct až čtrnáct hodin denně a fárali vůbec nejhloub do nitra země v celé Evropě – do pěti set metrů!
Tajný úkryt Václava IV.
Pověstmi je obestřen i Vlašský dvůr, někdejší královské sídlo Václava IV. Tady prý kdysi pomáhal horník Vacek skládat poslední ražbu stříbra – a ukradl měšec s penězi pro sirotky. Když s ním mířil do hospody, u bran Vlašského dvora potkal vdovu s několika hladovými dětmi, jak jde prosit písaře o sirotčí peníz. Ty však záhadně zmizely, a tak odešla s nepořízenou. Zatímco se Vacek v krčmě opíjel, nejmladší chlapeček zemřel a žena zloděje proklela, aby si zcizených peněz neužil. A to se také stalo: Vacek cestou z hospody spadl do šachty a bylo po něm. Od té doby prý o půlnoci chodí po nádvoří Vlašského dvora a na ženy a děti volá: „Póójď, póójď…“ Chce sirotčí peníz někomu vrátit, a najít tak klid. Pokud hodláte Vacka vysvobodit, vydržte tu přes noc a uvidíte…
Určitě se sem ale vypravte i přes den – stavba je původní tvrzí, která stála na kupecké stezce směřující na Moravu. Počátkem čtrnáctého století byla zapojena do městského opevnění (po tom se můžete projít i dnes) a za Václava IV. se proměnila v královské sídlo a mincovnu. Ve zdejším muzeu vám ukážou všechny druhy mincí, které se u nás razily až do roku 1727, od brakteátu přes parvus až po groš.
Vlašský dvůr byl svědkem mnoha význačných momentů české historie. Právě tady byl roku 1409 podepsán Dekret kutnohorský, který upravoval poměr rozhodovacích hlasů na Karlově univerzitě. Ve zdejším královském paláci spatříte malbu znázorňující korunovaci Vladislava Jagellonského a v ložnici Václava IV. si uvědomíte, jak byli tehdy lidé drobní – při průchodu dveřmi, kterými král vycházel i s korunou na hlavě, se totiž musíte notně sehnout… Pokud vás přitahují záhady, dotkněte se jediného sloupu, který celý přečkal děsivý požár v roce 1770 – je natřený volskou krví a nosí prý štěstí a peníze!
Jen na sloup se však rozhodně nespoléhal Václav IV. Ten měl nejcennější dokumenty ukryty ve velice podivné skrýši. Na tom, že jde o místo ve zdejší úchvatné kapli, není nic zvláštního. V dutém těle sochy Krista, jenž byl vymodelován podle těla jednoho z horníků a má černé ruce od práce, byste je však asi nehledali… Když už tu budete, pozorně si prohlédněte tři triptychové oltáře – reprezentují Českou republiku na výstavách po celém světě!
Kosti jako výzdoba
Kutnou Horu byste neviděli celou, kdybyste minuli kostnici v nedalekém Sedlci. V roce 1278 poslal Přemysl Otakar II. zdejšího opata Jindřicha do Jeruzaléma, aby podpořil mír. Zbožný muž se vrátil s vakem hlíny z Kalvárie a rozsypal ji kolem kostela. Místo tak dostalo punc svatého a nechávali se tu pohřbít význační muži z celé Evropy. V roce 1318 zde ale našlo poslední odpočinek na třicet tisíc lidí, kteří podlehli morové epidemii, a roku 1421 tady skončilo na pět set mnichů z kláštera. Husité ho vypálili i s jeho obvyvateli…
Počátkem šestnáctého století už bylo kostí tolik (kolem čtyřiceti tisíc), že je poloslepý mnich jednoduše urovnal do šesti pyramid… a tak je uvidíte dodnes. Barokně-gotický chrám (na jeho výzdobě se podílel i slavný umělec J. B. Santini) získal děsivou podobu až v roce 1870.
František Rinter z České Skalice tehdy kosti dezinfikoval, natřel bílým vápnem a proměnil je v mohutný lustr, kalichy i monstrance. Slabší povahy odtud možná utečou, ale ty silnější se zamyslí nad zdejším posláním: lebky pánů tu leží vedle lebek chuďasů, protože smrt nedělá rozdíly mezi nikým.
Praktické informace
Atrakce chrám sv. Barbory – dílo vrcholné gotiky ze čtrnáctého století. Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 16 hodin, vstupné: dospělí 60-130 Kč, děti 30-80 Kč. Pokud se tady zrovna koná koncert, rozhodně zůstaňte: je tu skvělá akustika!
Vlašský dvůr – sídlo Václava IV. Otevřeno denně od 10 do 16 hodin, vstupné: dospělí 60 Kč, děti 30 Kč.
Kostel sv. Jana Nepomuckého – malba na stropě barokního kostela ztvárňuje legendu o tomto světci. Otevřeno denně od 10 do 17 hodin, vstupné: dospělí 30 Kč, děti 15 Kč.
Muzeum ,odhalení tajemné tváře Kutné Hory‘ – tady poznáte zločiny a neřesti ,stříbrné horečky‘ a z nástrojů, jimiž se trestalo, vám naskočí husí kůže. Otevřeno denně od 10 do 16 hodin, vstupné: 45 Kč.
Kostnice (sedlec) – hřbitovní kaple ze čtrnáctého století. Otevřeno denně od 9 do 16 hodin, vstupné: dospělí 40 Kč, děti 20 Kč. V TylOVě ulIcI se zastavte před domem, v němž žil autor slov naší hymny Josef Kajetán Tyl.
Obří KaMenná Kašna z rOKu 1495 na rejskové náměstí – kvůli těžbě nebyla zdejší podzemní voda pitná, vozila se tedy ze vzdálených vesnic a uchovávala se v těchto nádržích.
V dubnu si do Kutné Hory udělejte výlet znovu. To už totiž bude otevřeno České muzeum stříbra – Hrádek. Projdete se gotickým palácem, nádvořím a během prohlídky také ,sfáráte‘ do středověkého stříbrného dolu!
Ubytování
U kata***, uhelná 596, tel. 327 223 005. dvě osoby se tu ubytují a nasnídají za 500 Kč a více, záleží na sezoně. Pochutnáte si ve středověké krčmě; v hudebních saloncích často hrává živá hudba.
Zlatá stoupa****, Tylova 426, tel. 327 511 541. noc se snídaní vychází dvě osoby na 1950 Kč. Mají tu skvělou vinárnu!
Restaurace
Pivnice dačický, rakova 8, tel. 327 512 248, www.dacicky.com. Šéfkuchař se specializuje na staročeskou kuchyni – zkuste alchymistické menu a aspoň jeden ze sedmi druhů piva! Večer vyrazte do hospod ve sklepích s gotickými klenbami u Mnicha či u Morového sloupu.
Kde se dozvíte víc
Informační centrum, Palackého náměstí 377, Kutná Hora, 284 01, tel. 327 512 318, www.kutnahora. cz, www.kh.cz, vlasskydvur@kh.cz